Pořadatel: Okresní rada Junáka Chomutov
Letošní Májovka se uskutečnila po dvouleté přestávce. Měli jsme políčeno na dotaci od krajského úřadu, ale neuspěli jsme, takže bylo nutno překopat celý rozpočet – hlavně co se týče dopravy a změnila se také některá jídla na finančně méně náročnou variantu. Místo odvozu autobusem jsme nechali mimořádně zastavit rychlík v Mladoticích (o tom se dočtete zde) a zbytek došli pěšky. Přihlášeno bylo sice asi 107 lidí (což by bylo bývalo více než v roce 2009), ale jak to bývá, pár lidí odpadlo, takže celkový počet byl nakonec asi 99 lidí i s malým Vojtou Širokovic. I to byla slušná účast – sešla se tu střediska Chomutov (početně nejzastoupenější), Jirkov, Žatec, Klášterec – a kupodivu i poměrně slušně početná Kadaň v čele s Medvědem.
Přestože předpověď počasí byla dost odpuzující, nebylo to nakonec tak nejhorší. Koupat se sice nedalo, sluníčko bylo jen občas, ale déšť nás potrápil dohromady jen na pár hodin za celých 5 dní. Teplota kolísala mezi 12 – 16 stupni a to už se dalo vydržet.
Po příchodu na Oblátek už bylo poměrně pozdě něco dělat, dorazili jsme kolem půl deváté večer, takže jen ubytování a spánek. Bylo docela chladno, ale noc jsme přečkali celkem v pohodě.
Sobotní ráno začíná rozcvičkou, po ní snídáme vánočku s džemem či kakaovou pomazánkou. Následuje první společný nástup a vztyčení vlajky, pak už dostává slovo Markéta coby velitelka okresního kola Závodu vlčat a světlušek a celá sobota je věnována této akci. Starší děti buď pomáhají na stanovištích závodu, nebo hrají s Kailem hru na cizího turistu. K obědu byly klopsy v rajské omáčce s knedlíkem a moc všem chutnaly.
Závod končí v pozdním odpoledni. A je čas začít hrát připravenou hru „Návrat z planety Ketalbos“. Ta měla být původně jen pro mladší, kdežto starší si měli zažít klasickou orvávačku „Stavba transsibiřské magistrály“. Jenže jich bylo málo, takže magistrála se zakonzervovala do doby, než nějací starší dorostou a Ketalbos hráli všichni. Začalo se rozdělením do osmi herních skupin tak, aby všechny byly přibližně rovnocenné. Tak se v jedné skupině ocitly děti různého věku a z různých středisek. Názvy skupin tvořila písmena řecké abecedy: Alfa, Beta, Gama, Delta, Epsilon, Fí, Omega, Psí. Chvíli trvalo, než se zdařilo zajistit určitou věkovou vyváženost skupin a pak již přichází první úkol – každý ketalbosan si podle nákresu a instrukcí musel vyrobit galaktickou přílbu. Materiálem mu byly vázací drát, husí krk, žárovička a plochá baterie. Objímky bohužel nevyšly na každého, takže v jídelně Kail s Výrem zdatně pájeli dráty k žárovičkám – až se skoro upájeli.
Protože ještě nebyla tma a také nepršelo, byl vydán další úkol – z osmi krepových papírů slepit dva jakoby tankové pásy – to byla příprava na etapu vozidel Soplouchů. Tím skončila sobota.
Neděle byla zahájena vesele – k snídani byly prostřeny švédské stoly! Bylo na nich tolik jídla, že vydrželo i ke svačině, ba něco tam bylo i odpoledne. A pak je ostartována první soutěžní etapa – Kruťáci. Členové týmu si museli v Kyslíkové rokli naplnit své vaky životadárným plynem a donést je do tábora. Cestou na ně číhali Kruťáci s obrovskými drápy a vaky jim vesele protrhávali... Vyhrála Gama.
Oběd byl také gardový – chile con carne s tortillami a rajská polévka. Moc dobrý!
Po poledním klidu byl vydán pokyn ke stavbě harvesterů – strojů, které musejí pojmout celou posádku a jsou mimo dřeva a provázku tvořeny převážně silovými poli. Práci na nich přerušuje déšť, jako náhradní program pouštíme v jídelně skautský film „Na dobré stopě“ - bohužel pro většinu byl asi málo barevný a akční, neboť do konce vydrželo tak dvacet věrných. Déšť po svačině ustává a je čas dokončit harvestery.
Kolem 21 hodiny je už dost šero na další akci. Posádky nahazují motory svých harvesterů, nasedají a rozvěcují na nich čelní reflektory a poziční světla na svých přílbách. Poté se vydávají po vyznačené trase lesem na místo, kde dopadl meteorický roj. Místo je plné kousků energeticky velmi nabité hmoty – tzv. energitů. Na daný povel harvestery vyrážejí do prostoru a snaží se najít a sebrat co nejvíce těchto kousků. Sbírání je provázeno četnými kolizemi se stromy i mezi harvestery, ale pohled je to úžasný. Během dvaceti minut je prostor doslova vyluxován a osádky odjíždějí do tábory spočítat úlovky. Nejvíce – 33 kusů nasbírala Beta, celkem jich sebrali 179. Tím skončila neděle.
Pondělí jsme očekávali s napětím, neboť mělo být nejhorší počasí. Nakonec to ale dopadlo docela dobře. U snídaně jsme se posílili budapešťskou pomazánkou a pak už vzhůru do další etapy. Tou bylo vaření vajec natvrdo na vodě. Myšleno tak že si každá skupina musela z přírodních materiálů postavit ohniště, plovoucí na vlnách blízké říčky Střely, a na něm v ešusu uvařit vejce natvrdo, což měl potvrdit kontrolní řez. Vítězství si tentokrát odnesly dvě skupiny – Delta a Omega, podařilo se jim to za 12:06 minuty.
K obědu byla výborná čočková polévka a buřtguláš.
Protože po obědě vylezlo sluníčko a také vyschla tráva na louce, zkracujeme polední klid a zařazujeme operativně etapu „Vozidla Sopouchů“. Pásy již byly připraveny, nyní bylo nutno do nich „nastoupit“ a ujet co nejdelší vzdálenost. Zpočátku byl pohyb rozpačitý a pomalý, pak se Plouchy rozjely a vítěz – skupina Beta – překonal skoro 200 m. Pohled to byl nádherný, fotky taky.
Odpoledne nás čekala etapa zvaná „Zóna“ – ta byla vyznačena kousek od tábora, v ní byl sklad a ve skladu spousta zajímavých věcí, které bylo nutné po jedné „odlovit“ a odnést do tábora. To ale znesnadňovaly skupiny strážců se stříkacími pistolemi, likvidující hráče. Děti se při hře dost naběhaly, vyhrála skupina Psí. Podařilo se jí nevědomky ve skladu uzmout nejvýše hodnocený kousek zlata.
Do večeře byl zadán úkol postavit invazní plavidla flotily Šqorků a potáhnout je krepákem. Plavidla měla být následně střelbou zlikvidována. Za zmínku stojí i pondělní večeře – byly to buchtičky s krémem (byť byly z nedostatku jiného nahrazeny rozkrájenou vánočkou).
Po večeři ještě poslední úpravy plavidel, která pak byla přenesena za blízký val tak, aby nebyla vidět. Každá skupina si nasbírala 10 kamenů a úkol byl zlikvidovat zásahem co nejvíc nepřátelských lodí. Protože ale nebyly vidět, bylo nutno použít naslepo balistickou křivku. Výsledky hlásil pomocí polního telefonu řídící střelby, který jediný na plavidla viděl. Největší atrakcí etapy byly bezesporu právě ty polní telefony, pro většinu jedinců naprosto nepochopitelné. K čemu je tam ta klička? A kde se spouští internet?...
Čas nám ale začal moc utíkat, takže střelbu přerušujeme a zbývající skupiny odstřílí ráno. Následuje převlečení do krojů a nástup k táborovému ohni, který připravili Kaučuk s Grizzlym za pomoci volných dětí a který Bahno úspěšně zapálila vlastnoručně připravenou fakulí. U ohně příjemně překvapila kulturní vložka kadaňského střediska. Večerku jsme nevyhlašovali, každý šel spát jak chtěl.
A nastal poslední den. Rozcvičku pro celý tábor iniciativně vedly jirkovské skautky s Neonkou v čele a bylo to dost legrace. K snídani jsme dostali grónskou pomazánku, a pak hurá dokončit poslední etapu. Odházely poslední tři skupiny. Zvítězila skupina Beta se dvěma zásahy, další tři měly po jednou, zbytek nulu.
Pak už jen sečíst body – a ve hře zvítězila skupina Delta!
Zbytek dopoledne je věnován úklidu chatek i prostor, k poslednímu obědu jsou hamburgery. Mňam! Však také ani troška nezbyla…
Ve 13 hodin všichni odcházejí do Mladotic na rychlík…
A co na závěr? Byla to velmi vydařená akce, fakt moc fajn! Poděkování patří všem, kteří se zúčastnili, a ten kdo zbaběle nejel, může jen litovat!
Jídlo bylo spíš vynikající než velmi dobré a bylo ho hodně. Dík za to patří rotě týlového zabezpečení ve složení Kaučuk, Čáp, Výr, Grizzly, Septim – kterým dle možností pomáhalo duo M+M (obě Markéty), ale další skautky a rádkyně. Takže s pozdravem – „Nazdar mládenci! – příští rok znova!
Nevím jak vy, ale já bych jel…