Pořadatel: středisko Český lev Chomutov
Megavýsadek v roce 2011Letošní skautský noční výsadek by si právem zasloužil spíše název „megavýsadek“. Zájem o účast na této dobrodružné noční akci byl tak veliký, že letos poprvé v historii musely vyjet 3 velké autobusy, které samozřejmě byly i zcela zaplněny. Počet přihlášených účastníků dosáhl 154 osob a řadu zájemců jsme museli bohužel odmítnout. Pokud připočítáme ještě 12 organizátorů, pohybovalo se v noci v sobotu 26.3. v terénu celkem 166 osob, což je opravdu slušná porce.
Odjížděli jsme tradičně od bývalé základní školy v Havlíčkově ulici – a už tady společné „narolování“ tří Karos budilo oprávněnou pozornost. Nástup do vozidel byl rychlý a spořádaný - každý vedoucí výsadkové skupiny totiž dopředu věděl číslo autobusu, kterým pojede. Přesně podle plánu zaveleli vysazovací důstojníci k odjezdu a vozy se vydávají zatím společně do Žatce, kde se jejich cesta rozdělila. Bus č. 1 nabírá v Žatci ještě dvě výsadkové skupiny a pak už jsou vozy rozptýleny v prostoru od Žatce až skoro k Novému Strašecí. Cestou vysazují jednotlivé skupinky podle stanoveného předpokladu a kolem desáté večerní se opět setkávají v cíli letošního výsadku, kterým byla obec Smolnice na Lounsku. To ovšem zatím nikdo z výsadkářů netuší. Jediné co vědí, je skutečnost, že mají na souřadnicích XY najít mrtvou schránku. V ní bude tuba s názvem jejich úderné skupiny a tam bude napsáno, kde je cíl a tím pádem i nocleh. Stejně tak nikdo netuší, že mrtvé schránky jsou bedlivě střeženy hlídkami „Zelené smrti“ a nikdo tak prakticky nemá možnost se jim vyhnout.
Noc je sice ještě mladá, ale v prostoru několika desítek čtverečních kilometrů se už pohybuje 17 vysazených skupin. K cíli se blíží zhruba ve třech hlavních směrech – od Třeskonic, Konětop a Solopysk, druhý směr od Třeboce a Ročova, třetí směr byl veden od Kroučové a Smilovic. Skupiny se vzájemně „přepadávají“ (neboť tak zněl úkol) a obírají se o lístečky. Pokud jdou po silnici, skrývají se před každým projíždějícím autem, neboť nikdo neví, není-li to zrovna vozidlo „Zelené smrti“. Toto skrývání ovšem v praxi znamená někdy skok po hlavě do příkopu…
Každá parta měla své jméno „úderné skupiny“. Tentokrát to byla cizí slova na „P“ – někdy dosti krkolomná. Nejhorší ale bylo společné heslo výsadku – slovo „OROSOMUKOID“ nedokázala vyslovit (natož si zapamatovat) ani řada dospělých…
Blíží se půlnoc a řada skupin dochází k místům, kde mají být uloženy mrtvé schránky. Jaké je ale překvapení, když se ze tmy náhle ozývá „Stůj – kdo tam?“ a z lesa se vyřítí pár ozbrojených mužů v uniformách! Ano – byla to „Zelená smrt“ . Tenhle název používáme pro jakousi mobilní hlídku, která se může pohybovat po celém sektoru výsadku a jejím úkolem je „zneklidňovat“ výsadkáře a zároveň vnášet do akce další dobrodružný prvek. Ale setkání s ní bylo nádherné – vždyť kdo by odolal sáhnout si na těžký kulomet či vojenskou pušku. Neboť právě těmito zbraněmi byli naši přátelé z Muzea čs. opevnění na Kočičáku vybaveni.
Pak následovalo nalezení mrtvé schránky a vyzvednutí zprávy, kam vlastně jít. To už všichni věděli, že cílem je Smolnice, některým skupinám ale dělalo problém najít jí na mapě. Ale zdařilo se a v časných ranních hodinách i poslední hlídky dorazily do cíle.
Spali jsme v místním kulturním domě a vzhledem k velkému počtu účastníků bylo nutné nocležníky rovnat na podlaze sálu doslova jako sardinky. I tak jsme se všichni nevešli, naštěstí díky pochopení a ochotě hostinského p. Vernera mohli „přebyteční“ výsadkáři přespat na podlaze velkého sálu, kde právě skončila masopustní maškarní zábava.
První skupina dorazila do cíle dvacet minut po půlnoci, poslední v 5:45 nyní už letního času, protože v průběhu výsadku došlo mj. i k jeho změně.
Ráno kolem osmé začalo vstávání, posnídali jsme tradiční párky s hořčicí a po úklidu prostor se přibližně v půl jedenácté vydala kolona autobusů zpět do Chomutova.
Letos se nám výsadek opravdu povedl nečekaně dobře a byli jsme velmi spokojeni. Velké poděkování za to patří vedení krásné a malebné obce Smolnice v čele se starostou p. Šímou, díky němuž jsme zde našli azyl, dále členům Muzea čs. opevnění z let 1936-38 „Na Kočičáku“, vedených p. Piramovským - za perfektní ztvárnění „Zelené smrti“ - a také všem třem řidičům autobusů firmy „Autobusy Chomutov s.r.o.“ za to, že se nám s nimi dobře jelo.
Fotky, které pořídili kamarádi z Kočičáku během své činnosti coby "Zelená smrt" jsou zde.
Naše fotogalerie bude zveřejněna, až získám fotky od lidí, kteří je pořizovali.